Predators - introduction

Vážení a milí čtenáři, na vědomost se dává, že má příčetnost se konečně vybrala do vyšších astrálních sfér a přenechala tak krunýř mé pozemské schránky plně v moci fantasmagoriálnímu šílenství, což se v příštích x článcích bude projevovat seriózním vědeckým bádáním a sestavováním vědeckých teorií podložených fakty z 

takových oblastí, jako je biologie, anatomie, zoologie, či sociologie

- je ovšem možné, že časem přibudou i další.

Cíl je jasně daný, a to na základě výše vyjmenovaných oborů co nejkonkrétněji definovat a popsat biologii predátořího jedince, jeho chování a zařazení v predátoří společnosti. Primárními zdroji informací budou všechny čtyři filmy s predátorskou tématikou, které byly doposud vytvořeny (konkrétně Predátor 1+2 a AvP1+2).

Sekundární zdroje informací pak logicky budu hledat v rozličných vědeckých publikacích.

Doufám, že na tento výzkum někde získám grant, ovšem nepohrdnul bych ani Nobelovou cenou, kdokoliv z řad mého čtenářstva však může vystoupit z anonymity a financovat můj výzkum ze svého...

Přeji příjemné počtení a brzy napočtenou

Aliens vs Predator: Requiem

Tak jsem po delší pauze zasvětil jeden den nezřízenému sledování filmů. A dopadlo to 
vcelku dobře  - při volbě jsem měl  šťastnou ruku (o kvalitách mého vkusu ani nemluvě):
 
Můj den začal s patřičnou pompou - co se týče předehry k 
hlavnímu menu, zařádil jsem si s prvním dílem čtvrté série 
Ztracených - a nedělal jsem nic jiného, než chroptěl blahem. Ať si
říká kdo chce co chce o zbytečném prodlužování tohoto seriálu a
neustálém mlžení o mysteriích tajemného ostrova, ale já bych
voubec nebrojil proti tomu, kdyby v počtech epizod tento seriál
předstihl ikonu mezi seriály Tak jde čas. V kouzlu Ztracených jsem
se naprosto ztratil, a to s radostí - stále si pamatuji třetí sezónu, kterou jsem sjel celkem ve třech dnech a to prosím ve zkouškovém období...

Veselá karikatura Ztracených charakterů od pana Toma Richmonda

Co se týče úvodu do čtvrté sezóny, do kolen mě dostávají flashforwardy, tedy záběry ne do minulosti hrdinů, ale do budoucnosti, což seriálu dodává naprosto bombastický nádeh. Nebudu popisovat děj této epizody, od toho tu jsou fandovské stránky www.lost.cz - mohu jen doporučit.

K hlavnímu menu jsem si zvolil tu nejdelikátnější delikatesu mezi
delikatesami - ukájel jsem totiž své filmové libido nad filmem, který
jsem už před jeho shlédnutím zařadil do top ten mého soukromého
Zlatého Fondu - ano, jedná se o pokračování cross-overovské řady Aliens vs. Predator: Requiem.

Kdo s koho

Jak začít... aha: bombastická hardcore řežba, hyper-überskvostný
klenot mezi sci-fi akčními snímky - pro mě jakýkoliv film s predátorovskou tématikou automaticky získává status kultovnosti.

Film začíná tam, kde jeho předchůdce skončil - tedy na palubě predátorské lodi, ve které se ihned na začátku "vyklube" hybridní vetřelec - mix mezi predátorem a vetřelcem - po důvodu vzniku hybrida s genetickým materiálem od obou druhů (jakto, že takto

nikdy nevznikl člověkovetřelec??) jsem raději nepátral a s infantilním zaujetím sledoval masakrózní průběh filmu. Děj je opravdu prostý, loď s predovetřelcem a tzv. Facehuggery (vývojové stádium vetřelců podobné zemským ostrorepům, ovšem bez výrazně vyvinutého karapaxu zato však se čtyřmi páry dlouhých končetin) ztroskotá na Zemi u amerického městečka a vetřelci se samozřejmě s vervou pustí do nebohých američanů - nešetří děti, těhotné, ani bezdomovce. Situace se vymyká kontrole a na čistící práce se vydá predátoří likvidátor par excellence. Už od prvních okamžiků mé srdce zahořelo bezmeznou láskou k tomuto extraterestriálnímu humanoidnímu svalovci. Po přistání začne ihned likvidovat veškeré důkazy o existenci predátorů i vetřelců - proč ale, z jakýho důvodu by se měl predátor srát s důkazama o jejich existenci, když  lidi užívají k podobným účelům jako anglická

upperclass lišky. Možné vysvětlení se však skrývá v poslední sekvenci filmu...

Konfrontace nepozemských dredařů: predátor (vpravu) vs. vetřelčí hybrid (vlevo)

Přestože do bojů proti alienům se s kolísavou úspěšností zapojí jak obyvatelé městečka, tak i národní garda a v poslední instanci nakonec i protřelá vláda, bažil jsem zejména po scénách s Predátorem, kterému jsem opravdu fandil více než všem postavám (mimo místního šerifa, jehož tvář mi trochu připomínala admirála Adamu ze seriálu Battlestar Galactica). Jak jsem řekl, na Predátora jsem upínal veškerou svou pozornost, bez dechu jsem sledoval jeho každičké našlápnutí, každičký pohyb prošpikovaný vysoce ritualizovanými manýry lovce, každý pohled predátorské infravize, jeho každé nervydrásající hřmotné zařičení či samotné bojové sekvence, z nichž ční nad ostatní finální 
bitva mezi hybridem a predátorem, kde si to s ním rozdá naférovku pěstním soubojem beze zbraní - úchvatné vykreslení predátorského psyché, mentality lovce fér playera s patřičnou machistickou sebedůvěrou. Jedním slovem - BÁJO!! Filmu mohu vytknout jediné - více scén s Predátorem a více scén během dne!! To je však to jediné. Pokud bych chtěl udělat resumé, tak film obsahoval dostatečné množství násilných scén, mrtvol, nápaditých splatter efektů, vetřelců, sexy američanek... a spoustu dalších elementů... možná časem aktualizuju...

Co mě na filmui hned uhranulo bylo, sice krátké, ale vykreslení predátorské planety - osobně si myslím, že by nebyl špatný nápad natočit další díl odehrávající se výhradně na této planetě, věnovat se trochu více této rase lovců (jejich historie, jaká je jejich společnost, dělba práce, sexuální život, jak vlastně vypadají jejich samičky???), vždyť si to tito extraterestriální gladiátoři zaslouží
- Morituri Te Salutant!

Finální verdikt (AvP2: Requiem) zní:
9,666/10

Animální koutek - kakapo

Tak jsem po sociologické anabázi opět zpět, v lehce pošmourné náladě z napůl očekávaného totálního kolapsu na socko písemce. NIcméně čo bolí to prebolí, a proto jsem se rozhodl svou zmučenou duši dnes vykurýrovat lehkou masturbací svého ega, vyblitím určitých intelektuálních řitních výtěrků a jejich prezentaci zde...
Začal bych asi takto - nechutné množství návštěvníků této stránky se jistojistě ptá, co že to znamená název blogu - kakapo. Tak se pohodlně usaďte, bo egoistická onanie a osvěta celého národa právě začíná.

Kakapo (Strigops habroptilus), neboli papoušek soví, je druh novozélandského papouška, který se dnes pohybuje, příčinou neblahodárného působení člověka, na pokraji vyhubení. Tento papoušek je opravdovou raritou ve světě pana Fauna - nejen tím, že se jedná o jediného nelétavého papouška, ale je také znám svým nočním způsobem života (pro papouška rovněž nestandardní). Už se mi tady nechce vypisovat podrobný popis páření či životního stylu, který vyznává, každý gramota totiž zvládne zadat do googlu jméno tohoto vznešeného tvora a sám se tak dopídit podrobnějších infromací, než tu poskytuji já.

Pro ilustraci přidávám několik fotek:

Všimněte si toho inteligentního kukuče


Před páření je potřeba se správně naparovat


Tak tady vidíte, že kakpo je pořádný hebedo